Zamýšleli jste se někdy nad tím, co obsahuje voda, kterou každodenně pijete? A jaký má vliv na vaše zdraví?
O tom, že si máme hlídat jídelníček a rozumně vybírat, co jíme, posloucháme na každém kroku. Máme se hýbat, snažit se snižovat množství odpadu, dbát na psychickou pohodu. Ale proč se tak málo mluví o tom, jaký význam má kvalita vody pro každého z nás? Možná je to proto, že pitnou vodu většina z nás považuje za samozřejmost. Máme ji vždy po ruce, doma nám teče z kohoutku, můžeme si ji koupit prakticky kdekoliv. Dokonce ní i splachujeme. A tak jsme jaksi zapomněli na to, že není jedno, jakou vodu pijeme. A že není voda jako voda. Proto se pojďme podívat, zda kohoutková voda škodí nebo prospívá našemu zdraví.
Vyskytují se v pitné vodě mechanické nečistoty?
Cesta, kterou musí voda absolvovat, než se dostane do naši sklenice, je dlouhá. Putuje potrubím, kde se vyskytuje rez a sedimenty, jako například písek, hlína nebo kal. Voda má naneštěstí tendenci tyto složky absorbovat, což bývá problémem hlavně u potrubí ve starších budovách a u vlastních zdrojů vody. Přítomnost mechanických nečistot není ani tak hrozbou pro naše zdraví, ale pro naše spotřebiče může být fatální.
Mikroplasty v kohoutkové vodě
Specifickou podkategorií mechanických nečistot jsou mikroplasty, o kterých se poslední dobou mluví čím dál víc. Jsou to plastové částečky menší než 5 mm, ale jejich spodní hranice zatím není přesně stanovena. V přírodě se prokázala i přítomnost mikroplastů o rozměru 1 µm a předpokládá se i výskyt tzv. nanoplastů, které v současnosti ale není ještě možné analyzovat.
Podle výzkumu prováděného Ústavem pro hydrodynamiku se mikroplasty vyskytují i v pitné vodě, která prošla celou technologií úpravy vody. Při výzkumu se analyzovaly vzorky ze tří úpraven vody v ČR, které se nacházejí v osídlených průmyslových oblastech, ale liší se typem vodního zdroje a použitou technologií úpravy vody. Mikroplasty se našly ve všech vzorcích. V upravené, tedy pitné vodě, byla jejich koncentrace přibližně 340–630 částic na 1 litr vody. Z materiálového složení dominovaly běžně používané plasty jako PET (polyethylentereftalát), PP (polypropylen) a PE (polyethylen). Konvenční čistírny odpadních vod jsou tedy schopné odstranit pouze 70–83 % mikroplastů z vody.
Nikdo zatím nedokáže spolehlivě říct, jaký bude mít konzumace mikroplastů dopad na naše zdraví. Tato tematika ještě není dostatečně prozkoumána. [1] Přece jen se plasty vyrábí z ropy a pro tělo představují cizorodou látku, která mu nijak neprospívá. 100% účinnosti separace těchto mikročástic se dá dosáhnout jen pomocí membránové filtrace – tzv. ultrafiltrace a nebo nanofiltrace. Pro většinu vodárenských společností se však jedná o příliš nákladné řešení. Pokud tedy chcete pít vodu zbavenou mikroplastů, musíte si vhodný filtr obstarat sami.
Nachází se v pitné vodě zbytky pesticidů nebo hnojiv?
Ve vodě jsou často přítomny chemické látky, kterým se snažíme vyhýbat např. konzumací bio potravin. Jsou jimi hnojiva (obsahují dusitany a dusičnany) a pesticidy (přípravky proti plevelům a škůdcům), které po ošetření rostlin na polích kontaminují podzemní vodu, a tak se dostávají i do vody pitné. Až 4 843 tun pesticidních látek se spotřebovalo jen v ČR v letech 2000–2015! [2]
Státní zdravotní ústav provedl v roce 2017 výzkum 21 pesticidů a jejich metabolitů v pitné vodě. Z výsledků vyplývá, že voda ve většině sledovaných vodovodů (cca 75 %) je kontaminována pesticidními látkami (i když ne ve všech jsou překračovány stanovené limity). V první etapě výzkumu (jaro 2017) překročilo limitní hodnotu pro pesticidní látky téměř 5 % všech naměřených výsledků. Jen čtvrtina vzorků pitné vody byla bez pesticidních látek.
Během druhé etapy projektu (podzim 2017) překročilo limitní hodnotu 3,3 % všech naměřených výsledků a jen třetina vzorků neobsahovala pesticidní látky. Téměř polovina vzorků byla kontaminována třemi a více látkami, ale našel se i vzorek s jedenácti pesticidními látkami v jednom vzorku!
Poněkud znepokojivé je, že ještě stále jsou nalézány pesticidní látky, jejichž použití bylo zakázáno před 10 a více lety. V Plzeňském kraji byl ve vzorku přítomen alachlor (zakázán v roce 2008) a v Libereckém kraji desethylatrazin (zakázán v roce 2004). Trvá dlouho, než se chemikálie využívané jako pesticidy dostanou pryč z životního prostředí.
I když jsou pro ochranu našeho zdraví stanoveny limity, kolik pesticidních látek se ve vodě může vyskytovat, neznamená to, že jsou bezpečné. Schopnost současné toxikologie hodnotit zdravotní riziko směsi většího počtu chemických látek je totiž omezená a dokáže jejich vliv posuzovat jenom odděleně. [3]
Další nežádoucí látky ve vodě jsou dusitany a dusičnany, které se sem dostávají z dusíkatých hnojiv používaných v zemědělství. S dusičnany si správně fungující organismus dospělého člověka ještě poradí, ale mnohem horší je to s dusitany, které už ve větším množství představují vážné nebezpečí, a to zejména pro kojence a jedince se slabší imunitou. To je taky jeden z důvodů, proč má kojenecká voda přísnější limity na jejich obsah. Znečištění dusitany je většinou spojeno se zvýšeným obsahem dusičnanů (vznikají z nich redukcí), nebo mohou být doprovodným produktem amonných iontů při znečištění fekálního původu. [4]
Dostává se do vody estrogen z hormonální antikoncepce či zbytky léků a drog?
V obyčejné pitné vodě z kohoutku skutečně mohou být obsaženy estrogeny, které se sem dostávají z ženské hormonální antikoncepce. Estrogeny se totiž nachází v moči žen, které hormonální antikoncepci užívají, a čističky odpadních vod si s ní nedokážou úplně poradit (měly by se zachytit v čistírenských kalech, ale i tak jich část uniká do pitné vody). [5, 6]Podobným způsobem se do vody dostává i zbytkové množství antibiotik a jiných léků nebo třeba zbytky drog. Tyto látky mohou narušit činnost žláz, které vyměšují do krve nutné chemikálie pro životní funkce. Zbytky antibiotik zase zvyšují rezistenci bakterií vůči nim, a dlouhodobě se tak snižuje jejich účinnost, což je pro lidi nebezpečné. Koncentrace těchto látek v pitné vodě nejsou vysoké, proto nepředstavují okamžitou hrozbu.
Státní zdravotní ústav provedl v letech 2009–2011 výzkum výskytu a zdravotních rizik zbytků lidských léků v pitné vodě. Sledoval pět aktivních látek: naproxen, ibuprofen, diklofenak, karbamazepin a 17α-ethinylestradiol. Průzkum zjistil, že v kohoutkové vodě u spotřebitele se tyto látky vyskytují výjimečně a ve stopových koncentracích. [7] Dlouhodobý vliv působení různých směsí chemických látek na lidské zdraví zatím nebyl důkladně prozkoumán. Současná toxikologie dokáže jejich vliv posuzovat jen odděleně, proto je jistá dávka opatrnosti na místě.
Jsou ve vodě přítomny těžké kovy?
Kvůli průmyslové činnosti může kohoutková voda obsahovat železo, olovo, kadmium, nikl, arzen, rtuť, měď nebo hliník. Kontrola kvality vody by měla odhalit jejich přítomnost, a tudíž by se v pitné vodě ve větších dávkách vyskytovat neměly. Existují ale i případy, kdy byly koncentrace některých těžkých kovů vyšší, než povoluje vyhláška. Například u železa může být zdrojem potrubí nebo spotřebiče, jimiž voda protéká, pokud dochází k jejich korozi. [8]
V minulých letech se řešilo i uvolňování niklu z vodovodních baterií během delší stagnace vody v potrubí. Na základě tohoto zjištění se doporučuje nepoužívat první díl kohoutkové vody ani k pití, ani k mytí, protože nikl způsobuje kožní alergie a přecitlivělost. V ČR je stanovená limitní hodnota pro nikl 0,02 μg/l. U baterií používaných několik měsíců byla po celonoční stagnaci zjištěna koncentrace niklu 250 až 600 μg/l, u nových byla hodnota ještě vyšší, nebo byla dosažena za kratší dobu. K nočnímu uvolňování niklu z baterie do vody dochází dennodenně i několik let. [9]
Obecně řečeno, těžké kovy působí negativně na játra, zažívací, oběhový a nervový systém, ale i na některé další orgány. [10] Je proto potřeba dělat všechno proto, aby je voda, kterou pijeme, neobsahovala.
Je voda mikrobiologicky nezávadná?
Za normálních okolností by voda z kohoutku měla být. Avšak při zvýšené teplotě nebo při nedostatečné dezinfekci se v pitné vodě mohou objevit koliformní bakterie. Jde o skupinu bakterií, které žijí ve střevním traktu teplokrevných živočichů, ale přežívají i v půdě. Jsou-li ve vodě přítomny, lze předpokládat fekální znečištění zdroje vody. [11] Mezi koliformní bakterie patří například Escherichia coli, známá taky jako E. coli, která způsobuje zánětlivá a průjmová onemocnění a je jednoznačným indikátorem závažného fekálního znečištění, což by mělo vést k okamžitému vyhledání zdrojů kontaminace. [12]
Dalším druhem těchto bakterií je Legionella, která se obvykle vyskytuje a množí v potrubí s teplou vodou, bojlerech a klimatizacích. Obecně proto není doporučeno konzumovat teplou kohoutkovou vodu, neboť čím vyšší je teplota vody,tím rychleji se v ní množí mikroorganismy a bakterie. Mikrobiologická kontaminace pitné vody má okamžité nepříznivé účinky na lidské zdraví v podobě průjmu, zvracení a nevolností, je proto třeba si na ni dávat pozor a pít ji jenom z kvalitního zdroje nebo ji filtrovat. Když je voda zakalená, zapáchá a má divnou pachuť, raději ji nepijte.
Jak je to s dezinfekcí vody chlorem?
Aby byla pitná voda mikrobiologicky nezávadná a neobsahovala žádné choroboplodné zárodky a mikroorganismy, dezinfikuje se nejčastěji chlorem. Při tomto postupu se sice z vody odstraní bakterie a viry, ale chemickou reakcí s jinými prvky, které voda obsahuje, vznikají vedlejší produkty dezinfekce – tzv. trihalogenmetany (THM). „Je to „odvrácená tvář“, resp. nevyhnutelný důsledek chemické dezinfekce, který můžeme pomocí různých opatření minimalizovat, ale ne se mu zcela vyhnout, nepřejdeme-li všude na dezinfekci pomocí UV záření (což ani není všude možné) či nepůjde o tak zabezpečené vodárenské systémy, že u nich není dezinfekce nutná,“ uvádí se v oficiálním vyjádření Státního zdravotnického ústavu k problematice vzniku vedlejších produktů chlorace.
Mezi trihalogenmethany, které se nachází v pitné vodě, patří tyto 4 látky: trichlormethan (chloroform), bromdichlormethan, dibromchlormethan a tribrommethan. Jsou prokazatelně karcinogenní (každá z látek v odlišné míře), avšak jejich přítomnost se dnes již standardně analyzuje při kontrole kvality pitné vody. Zde je dobré podotknout, že velikost dávkování chloru se liší místo od místa dle aktuálních potřeb, a konečná přítomnost chloru (a tedy i THM) ve vodě se tedy také liší podle odběrného místa. [13]
Úprava vody chlorem nepříznivě ovlivňuje chuť a pach vody (mohou za to chlorfenoly, které při chloraci vznikají). Na jazyku při jejím pití cítite chemickou štiplavou chuť a zapáchá chlorem. Pro lepší chuť vody je potřeba nechat ji odstát.
I když chlor nemá na člověka významný toxikologický vliv, vedlejší produkty dezinfekce chlorem jsou zdraví škodlivé. Je laboratorně potvrzeno, že výskyt THM ve vodě se dá převařením snížit až o 80 %. To ale neplatí o ostatních vedlejších produktech chlorace, např. halooctových kyselinách nebo třeba chlorfenolech, které způsobují zápach a chlorovou chuť. [14] Navíc převařovaní vody (a její ochlazování pro přímou spotřebu) před každým použitím není z hlediska časové náročnosti (a praktičnosti) vhodným řešením. Chuť převařené vody taky není právě nejlepší...
Přitom existuje velmi snadné a elegantní řešení, jak chlor i THM z vody odfiltrovat a ještě zlepšit i její chuť. Účinně poslouží filtr na vodu s obsahem aktivního uhlí – spálených skořápek kokosových ořechů (případně dřeva). Dnes je o aktivní uhlí obohacen takřka každý filtrační systém na trhu.
Vzhled, chuť a vůně vody jako ukazovatele kvality
Pitná kohoutková voda by měla být čirá, průhledná, bez zápachu, bez pachutě a studená. Barva, chuť, teplota, pach a zákal jsou totiž tzv. organoleptické ukazatele její kvality, které můžeme zjistit svými smysly. Když není některý z nich v pořádku, hledejte příčinu proč, a vodu pro jistotu nepijte, dokud na ni nepřijdete.
Asi nejvýraznějším ukazatelem znečištění vody je její změněná barva. Její zbarvení závisí na obsahu rozpuštěných nebo nerozpuštěných látek (zcela čistá voda se v hloubce větší než 1 m jeví jako modrá). Nejčastěji má pitná voda rezavý zákal či hnědé zabarvení, které nasvědčuje zvýšené přítomnosti železa nebo huminových látek (tzv. rašelinová voda). Takto zbarvená voda má železitý zápach a hořkou pachuť. Bývá důsledkem usazenin v potrubí, armaturách a spotřebičích a je živnou půdou pro kolonie bakterií. Bílá barva vody zase svědčí o zvýšené koncentraci chloru a má štiplavou pachuť. Když na povrchu déle stojící vody vidíte efekt mastných kol, příčinou je pravděpodobně zvýšená koncentrace manganu.
Na chuť vody působí především to, které ionty a v jakém poměru jsou v ní rozpuštěné. Lépe chutná voda s vyšším obsahem rozpuštěných látek (mineralizovaná) než měkká voda bez nich. Pozitivní vliv na chuť má i obsah rozpuštěného oxidu uhličitého ve vodě. Naopak voda s pH vyšším než 8 může mít mýdlovou pachuť. Vyšší obsah síranů nebo hořčíku způsobuje hořkou pachuť vody, zvýšený obsah chloridů nebo sodíku způsobuje slanou příchuť. Za kovovou příchuť vody může vyšší obsah kovů (železo, mangan a další).
Pach vody je způsoben těkavými látkami, které jsou ve vodě rozpuštěné a postupně se z ní uvolňují. Nejčastějším zdrojem pachu přírodních neznečištěných vod je sirovodík, který páchne po zkažených vejcích. U vod s fekálním znečištěním je cítit zápach po močůvce a nepříjemný je i chlorový zápach u pitných vod ošetřených chlorací. [15]
Pitná voda musí splňovat normy stanovené vyhláškou a je poměrně přísně kontrolovaná. Nemělo by se tudíž stát, že by nám při její konzumaci hrozilo vážné akutní zdravotní riziko. Z dlouhodobého hlediska však tyto látky působí na lidské zdraví a nepříznivě jej ovlivňují. Zdravotní potíže se tedy mohou projevit v delším časovém horizontu. A to i tehdy, když jsou jednotlivé limity podle vyhlášky dodržovány (jak se z výzkumů ukázalo, ne vždy je tomu tak). Ještě stále totiž není spolehlivě prozkoumáno, jak na lidské tělo působí směs všech těchto chemikálií společně.
S vodou je to ale podobné jako s jídlem nebo vzduchem. Sice nás špatné jídlo nebo znečištěný vzduch stejně tak přímo neohrožují na životě, ale můžeme si výrazně zdravotně polepšit, když budeme jíst zdravě a dýchat čerstvý vzduch. A voda je hned druhou nejdůležitější látkou, kterou k životu potřebujeme. Proto na její kvalitě záleží ještě víc než na kvalitě jídla. Nejjednodušší způsob, jak jí docílit, je vodu z kohoutku filtrovat. Filtr na vodu se jednoduše namontuje ke dřezu pod kuchyňskou linkou a jednou až dvakrát ročně se vyčistí. Je to investice do kuchyňského spotřebiče, který by měl být součástí každé domácnosti, jak to už je v některých zemích běžné. Vodu je potřeba filtrovat i v zaměstnání, ať už pomocí filtrů pod dřezem ve firemních kuchyňkách, nebo prostřednictvím bezbarelového výdejníku vody. Filtrováním vody předejdete tomu, že byste ve vodě měli zbytečně mnoho vedlejších produktů chlorace, usazenin z potrubí a že by v ní byly přítomny látky, jako jsou estrogeny, dusitany nebo zbytky pesticidů. Neméně důležité také je, že přefiltrovaná voda chutná mnohem líp!
Kudy vede cesta ven aneb který filtr pořídit?
Naštěstí dnes již existuje řada výrobců opravdu funkčních filtrů na vodu, které většinu neduhů kohoutkové vody dokáží vyřešit. Uznáváme, že mezi nepřeberným množstvím filtrů, rádoby filtrů a filtračních konvic je těžké se orientovat. Abyste při nákupu nového filtru nešlápli vedle, nemusíte být nutně specialistou na úpravu vody. V mytapp.cz sortiment vybíráme pečlivě tak, aby odrážel potřeby každého z vás. Který filtr pořídit a k jakému účelu bude nejvhodnější? To se dozvíte v článku Jak vybrat vhodný kuchyňský filtr na vodu?
Prozkoumat domácí filtry na vodu na mytapp.cz
Prosíme, sdílejte článek těm, kterým záleží na jejich zdraví a pomozte nám šířit osvětu.
Autor: Michael Klement
Použité zdroje:
1. https://www.ih.cas.cz/mikroplasty-ve-vode/
3. http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/voda/pdf/monit/voda_2017.pdf
4. https://www.moni.cz/wp-content/uploads/2017/05/tabulku-parametrů-pitné-vody.pdf
5. http://www.kontroly-vody.cz/clanky/Ženské%20hormony%20v%20povrchových%20vodách,%20čističkách%20a%20pitné%20vodě%20v%20Praze.pdf
6. https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0269749112000668
8. https://www.moni.cz/wp-content/uploads/2017/05/tabulku-parametrů-pitné-vody.pdf
9. https://www.bezpecnostpotravin.cz/hodnoceni-zdravotnich-rizik-niklu-v-pitne-vode.aspx
10. http://www.ijirset.com/upload/july/56_%20REVIEW.pdf
11. https://www.moni.cz/wp-content/uploads/2017/05/tabulku-parametrů-pitné-vody.pdf
12. http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/voda/pdf/wsp/VB2017_Baudisova.pdf
13. https://pdfs.semanticscholar.org/15df/091b89a9d0c111cf72ca41301db80b455c99.pdf
14. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17727920
15. https://www.moni.cz/faq/pitna-voda/co-znamenaji-jednotlive-parametry-rozboru